Připraven na novou výzvu? Pojď k nám

Středně uvěřitelná cesta do Zálup (fiktivní making-of mystifikačního dokumentu)

Říkávalo se, že když si v Horních Zálupech stoupnete do dveří kostela a dobře kopnete míč přes náměstí na jižní silnici, cesta z kopce ho vyvede z vesnice, dál kolem zastávky, zatáčkou, přes mostek, koncovým sešupem do Dolních Zálup na fotbalové hřiště a rovnou do brány domácích. Ale prý to nikdy nevyšlo, protože v tom sešupu je míč vidět z hospody u hřiště a místní brankář Jindra Krátký ho stihl vždycky doběhnout a chytit.

Zkusili jsme tu legendu prověřit. Kuba Kohák se úkolu rád chopil, ale hned za zastávkou je silnice rozkopaná a míč nám zmizel v jámě. Stejně jako staré časy a jejich legendy, jak jsme měli brzy pochopit.

 

Když se pustíte do mystifikace, nemůžete hned začít jen tak kreativně blbnout, vymýšlet vtipy a parodovat všechno, co vám zrovna hnulo žlučí. Aby měl vtip pointu, váš příběh musí mít reálný základ. Ten náš ho měl v krizi amatérského fotbalu.

Problém, o kterém se nemluví

Měli jsme najít pana Žďánského, který měl být nejstarším pamětníkem místního fotbalu. Kromě jména jsme na něj neměli jiný kontakt, tak jsme se šli zeptat do hospody.

„Žďánský? Ten asi před hodinou a půl odešel. Kam? No, na fotbal, jako každou sobotu,“ řekla nám hospodská a s tácem piv zmizela v hlubinách téměř prázdného výčepu. Znejistěli jsme. Přijeli jsme točit dokument o vesnici, kde fotbal úplně vymizel. Jsme vůbec ve správných Zálupech?

Poslední, co z fotbalu v Dolních Zálupech zbylo

Už je to nějaký čas, co náš klient Gambrinus ztratil zájem o první ligu a začal se věnovat amatérskému fotbalu. V amatérské lize se pořád hraje fotbal srdcem a problémy se řeší zdravým rozumem. Fotbal tu navíc přímo souvisí s kulturním vyžitím pro celou vesnici. K víkendovému utkání pochopitelně patří i pivo. S fotbalem jsme tak podporovali i ohrožené venkovské hospůdky.

Tady je kejska. Má necelé 2 minuty. Ale vyplatí se číst dál.

Skryté legendy

„Kvůli čemu ho hledáte?“ ozvalo se od zvesela od vedlejšího stolu. Tak jsme potkali Pavla Mráze, bývalého předsedu. Když jsme mu vysvětlili náš filmový záměr, řekl: „Ale to jste tady dobře. To s Jindrou, jak běhal chytat, to je pravda. Však koukněte z okna, jak je vidět na silnici. Jindra běžel i s krýglem v ruce. Ale teď čučí doma.” Pan Mráz sklonil hlavu a zamračil se. “Fotbal se tu nehraje už skoro čtyři roky. Hmmm. I když Žďánskýmu, tomu je to jedno. Vezme pivo a jde na hřiště.” Podíval se na hodinky, obrátil do sebe pivo a už zas vesele zvolal: “Možná ho tam ještě najdem, pojďte!”

Mystifikační dokument je paradoxně jedním z nejupřímnějších způsobů, jak poukázat na svéráz a osobitý charakter fenoménu jako je amatérská kopaná. Nemusí si na nic hrát a s dětskou upřímností  sdělí nejpalčivější myšlenky. S úsměvnou nadsázkou tak můžeme přivést divákovi na mysl poměrně vážné téma. Chtěli jsme, aby lidé sami začali přemýšlet, co je možné pro ohrožený sport dělat. Program Gambrinus Kopeme za fotbal byl jedním z řešení.

Zarostlá památka

“Hřiště je přímo před hospodou. Někde tady.” Pavel Mráz přešel silnici a bez váhání vstoupil do vysoké trávy. Trochu váhavě jsme za ním vstoupili do podrostu. “Čáry už dávno zmizely, ale branky tu pořád někde jsou. Jak najdem jednu, k druhý doběhnu i poslepu.”

Nevěděli jsme ovšem, že běh poslepu je tou snazší částí. Po deseti minutách hledání jsme ve vysoké trávě narazili na vlastní cestičky. Ale Mráz nepolevil. Vláčel nás vegetací, dokud se nám v džungli neztratil. “Ha,“ vykřikl Mráz. Doběhl k jedné tyči, pak k druhé, zavřel oči, nadechl se a vyrazil. Po necelé minutě jsme uslyšeli dutý kovový zvuk a slavnostní zvolání: “Pojďte sééém!”

Když jsme našli fotbalovou branku, už se stmívalo

Vyrazili jsme za nadšeným voláním a když jsme se blížili k bráně, rozpoznal jsem další mužský smích a Mráze, jak láskyplně říká: “Ty jsi vůl.” Když jsme došli k bráně, viděli jsme ho, jak se poplácává s jiným chlapíkem. “Tohle je Jindra! Legendární brankář TJ Dolní Zálupy. Ten, co chytil každej míč, i když seděl v hospodě.” –“Ale každej né,” odvětil Jindra. “Ale každej jo! No tak jim řekni, co tady děláš!” –Měl jsem doma takovej divnej pocit, jak kdyby nám ho zas z Horních Zálup kopli. No, tak jsem se šel podívat, jenom tak, ze zvyku,” pokrčil rameny Jindra. Vyměnili jsme si překvapené pohledy. “Jsme tady správně,” řekl režisér Jakub.

Ke spolupráci se nechal nadchnout režisér Jakub Kohák. Protože je sám nadšený fotbalista, filmu se chopil s osobní iniciativou a nepovolil stisk, dokud nebyl dokument hotový. Ačkoliv byl scénář jasný a pevně daný, mnoho scén vzniklo až na místě díky improvizaci. Jako třeba závěrečný hořkosladký song o konci fotbalu v Zálupech.

Kde se stala chyba?

“Tohle nebejvalo, když jsme hrávali. Tohle tady nerostlo,” stěžoval si Pavel Mráz, když jsme se vraceli. “Čím jsme to jen tenkrát pohnojili?” přemýšlel Jindra nahlas. “Pánové,” otočil se na nás Pavel Mráz před hospodou. “Musíte ten film natočit. Tady s fotbalem chcípl pes.” “Už po něm ani neštěkne,” doplnil pan Jindra. “Prostě je v tom někde zakopanej. A nejen tady, každá ves, jinak chcíplej pes.” “No vážně,” vložila se z čista jasna do řeči kolemjdoucí paní. “Čtyřikrát jsme se s Martinem za fotbalem stěhovali. Do Semonic, do Podhůry, do Nekopané. No co myslíte, hraje se fotbal v Nekopané?” Mávla rukou a odešla stejně rázně, jak se objevila. “To byla Zdenka Nová. Martin, její starej, to je teprv poděs. Však uvidíte.”

zleva: Makub Fihák, Mikub Dvohák, Jakub Kohák, Rakub Jahák, Onkub Pehák

K oficiální projekci byla svolána tisková konference na téma ohrožení amatérského fotbalu. Díky tomu se o problému mluvilo kromě několika sportovních serverů i v hlavním zpravodajství. Hned po projekci byl film publikován on-line (Stream.cz, Youtube a http://www.kopemezafotbal.cz) i s několika bonusy a rozhovory. K vidění byl i v kině Světozor. Dohromady měl film víc než 500 tisíc zhlédnutí.

Do programu Gambrinus Kopeme za Fotbal se letos přihlásilo rekordních 670 klubů. A nejen podle ohlasů na sociálních sítích se zdá, že konec fotbalu v českých vesnicích je ještě daleko. Nejlepší legrace je totiž ta, která legrací zůstane.

Konec konců

Po cestě zpátky Jakub zářil a divoce gestikuloval. “Našli jsme to! Zálupy! Já to úplně vidím. Úvodní scéna! Branka, zalitá letním sluncem, a přijde Mráz! Anebo… moment, nad tu branku pověsíme obří sádrový písmena KONEC FOTBALU V DOLNÍCH ZÁLUPECH! Kde se sháněj písmena? Hele, nebyla to ondatra? Pojďte se podívat!”

Ponechal jsem ho jeho proudu nápadů a zeptal se produkční, Andrejky Peškové, co si o tom myslí ona.

„Mně se zdálo, že by na té louce mohlo být víc motýlů,” zasnila se.

Polovečerní mystifikační hořkosladký dokument (11 minut) můžete vidět zde.

Šikovní lidi patří do TRIADu

Hledáme k nám do Triadu marketingem protřelého account managera, který dokáže zachovat klidnou hlavu i celý tým a vyřešit všechny problémy reklamního světa. Více o pozici najdeš tady .

Arťák a copík, co nechtějí do agentury!

Toužíme po dvou osobnostech, které nechtějí do agentury.

Chtějí do Triadu

Proč to tak mají?

  • snaží se jít po podstatě a neřeší, co se hodí nebo nehodí
  • baví je řešit věci, které nikdy neřešili
  • nebojí se mluvit k lidem a bouchnout do stolu, když je to potřeba
  • nápady se jim v hlavě rojí jako houby po dešti, ale jsou schopni je ukočírovat
  • umí své nápady skvěle vyjádřit buď v grafických programech nebo textovém dokumentu + jako bonus jakýmkoliv jiným způsobem (pohybem, hlasem, pantomimicky, skrze hudbu...)
  • nebaví je dělat věci bez vtipu nebo nápadu
  • v reklamním prostředí už se nějakou dobu pohybují, ale zatím nenašli tu pravou
  • zajímají se o celý svět a dívají se na věci v kontextu
  • svoji energii chtějí investovat na úrodnou půdu
  • vědí, že nemají vždycky pravdu a jsou s tím úplně v pohodě

Chceme takové osobnosti do Triadu.

👇🏾👇🏾

Ideamaker & Copywriter

Graphic designer & Art director

🤞🏼🤞🏼

Dej o sobě vědět, chceme tě vidět, slyšet a poznat! A ty to chceš zažít. 💚